Byl jsi přesvědčený o tom, co se děje,
srdce pláčí, pusa se směje.
Jak rádo by se i srdce smálo,
vše je jinak, než se zdálo.
Srdce bolí a slzy padají v prach,
to co vše změnilo, to by vrah.
Nezabil však osobu, nýbrž vnitřně tebe,
jsi jak anděl padlý z nebe.
Vzali mu všechno, co měl rád,
nepřeješ si pravdu znát.
Nejradši by jsi utekl někam daleko,
jenže komu se to kdy povedlo.
Před svým osudem neutečeš,
je to něco, co s sebou stále vlečeš.
Myslel jsi si, že tvé srdce je chladné,
ovšem city bývají často zrádné.
Chtěl bys zavřít oči, zacpat uši,
vypařit se, nechat zmizet duši.
Jenom slzy značí tvůj smutek,
čas, který rychle utek'.
Jenom slzy v prachu, v ústraní,
chtělo by to gumu, co paměť odstraní.
Jen slzy v skrýši, kterou každý míjí,
smích, to ať je to, co všichni vidí.
Nemusí vědět, co tě mrzí,
třeba to vše časem zmizí.
Snad zahojí se všechny rány,
ačkoliv zapomenout-to nebude snadný.

Váš Anielik (Proby)



