close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

V plamenech

10. prosince 2011 v 14:39 | Anielik |  "Divadelní hry"
Ozvalo se klepání na dřevěné dveře se zrezlým kováním.
Anelin: Kdo je tam?
Žena1: To jsem já, jdu si ještě pro trochu té mastičky, moc mi pomohla.
Anelin: Ah, promiň, pojď dál.
Anelin otevře ženě dveře a pustí ji dovnitř.
Žena1: Děkuji.
Žena se usmála a vešla dále, přešla ke stolu uprostřed světnice a posadila se u něj.
Anelin: Tak jak se ti hojí rány, už je to lepší?
Žena1: Oh, ano, ano, již je to lepší, díky té mastičce, děkuji za optání.
Usmála se a lehce pokývla hlavou.
Anelin: Tak to jsem ráda, jistěže ti ještě trochu té mastičky dám. Máš tu krabičku, co jsem ti dávala?
Žena1: Jistě, tady je.
Nasadila žena opět úsměv a podala jí krabičku, která byla ještě trochu mastná od poslední dávky masti.
Anelin: Děkuji, hned to bude.
Poděkovala s úsměvem a přešla ke kamnům, na kterých měla misku s mastí, ze které odebrala část do krabičky.
Žena1: Děkuji mnohokrát, do týdne by to snad mohlo být v pořádku. Ještě jednou moc děkuji.
Zvedla se, s úsměvem poděkovala a vyklouzla ze dveří.
Anelin: Nemáš vůbec za co.
Zavolala za ní ještě Anelin a šla se věnovat své práci.



Inkvizitor: Vy víte, co chci, víte, co tu máme v plánu a víte, co máte dělat, tak proč nám to nechcete říct a otálíte s odpovědí?
Pronesl inkvizitor sladkým hláskem a se strojeně milým úsměvem.
Vyslýchaná: Ne-ne-nemůžu.
Odvětila vyslýchaná ve zbytku posledních sil.
Inkvizitor: Nemůžete, opravdu ne?
Zeptal se stejně nasládlým, možná i sladším hláskem než prve a nasadil medový úsměv.
Vyslýchaná: Ne.
Odpověděla tichým hláskem, ze kterého čišela bolest.
Inkvizitor: Inu, jak myslíte. Utáhněte to!
Změnil sladký hlásek na pronikavý hlas, nasadil kamenný výraz ve tváři a pokynul poskokovi, aby utáhl španělskou botu.
Poskok: Rozkaz!
Poskok přiskočil a utáhl španělskou botu.
Vyslíchaná jen zachrčela a těžce vydechla, neměla už ani síly křičet bolestí.
Vyslýchaná: An-Ane-Anelin Bis-bismarcková z dolního města.
Vykoktala ze sebe poslední slova a posléze upadla do mdlob.
Inkvizitor: Vidíte, jak to jde snadno.
Usmál se medově a poté se obrátil na poskoka.
Inkvizitor: Odtáhněte ji do cely a svlažte ji vědrem vody.
Poskok: Rozumím!
Prohlásil poslušně a odtáhl vyslýchanou do její cely.
Inkvizitor: Stráže! Přivedete mi vesničanku Anelin Bismarckovou, z dolního města!
Stráže se postavili do pozoru, jednohlasně potvrdili porozumění rozkazu a zmizeli pryč.



Stráže dorazili k chalupě Anelin Bismarck.
Velitel stráží: Anelin Bismaarcková, vyjděte ven a nedělejte násilí.
Dveře chalupy se otevřou a mezi nimi se objeví Anelin.
Anelin: Děje se něco?
Velitel stráží rozvine listinu, ze které začne číst.
Velitel stráží: Anelin Bismarcková, tímto vám jménem vrchního inkvizitora, Jindřicha Bobliga, oznamuji, že jste byla obviněna z čarodějnictví. Chopte se jí!
Stráž poslechne a přiskočí k Anelin, spoutá ji do řetězů a řetěz podají inkvizitorovi.
Anelin: Co-cože?
Vyhrkne Anelin a snaží se vzpamatovat se z toho, co se děje.
Z chalupy vyběhnou děti a manžel Anelin.
Děti: Mami! Mami! Co se děje!
Spustí s pláčem, manžel se nezmůže na slovo.
Anelin: Brzy budu zpátky, slibuju.
Stráže odvlekli Anelin na sídlo inkvizitora Bobliga.



Boblig: Anelin Bismarcková, doznáváte se ke svým činům? Doznáváte se k provozování čarodějnictví?
Anelin: Nic jsem neprovedla!
Boblig: Takže popíráte, že rozdáváte lektvary a jiné... ehm... výrobky?
Anelin: Masti rozdávám, ale je to pouze směs bylinek, k zahojení ran, o nic jiného tam nejde!
Boblig: Doznáváte tedy své spolčení s ďáblem!
Anelin: S nikým jsem se nesp-
Boblig: To stačí! Odveďte ji! Za své činy bude upálena na hranici!
Anelin se zmohla jen na prostý protestní výkřik, než ji stráže odtáhli.



Vůz veze obviněnou a odsouzenou Anelin připoutanou k vozu, který projíždí ulicemi města.
Žena2: Upalte jí čarodějnici! Zaslouží si to!
Muž: Do pekla s ní!
Žena3: Pusťte ji, nic neprovedla!
Děti: Mami, mami!
Manžel: Vždyť nic neprovedla!
Na Anelin létala stará rajčata i kameny, vypadal dosti zbídačeně.
Anelin: Děti moje!
Vůz dojel až k hranici, stráž odpoutala Anelin od vozu a uvázala ji k hranici, kam poskok začal přihazovat dříví a posléze se postavili dva poskokové, na každé straně jeden, se zapálenou loučí.
Boblig: Za své skutky a čarodějnictví jste odsouzena k upálení na hranici! Přejete si něco ještě dodat?
Anelin: Jsem nevinná!
Dav: Jen tu čarodějnici upalte!
Boblig: Jistě, to říkají všichni. Louče!
Pokynul inkvizitor poskokům, kteří přiskočili a začali podpalovat hranici loučemi.
OBRAZ SE ROZPLYNUL.



Více jistě nic dodávat nemusím. Toto byla ukázka, jak takové čarodějnické procesy a světské soudy vypadaly a jak nespravedlivý soud byl. Vše bylo nadmíru absurdní, ale našli se i tací, z církve či lidu, kteří odporovali, většinu z nich však čekal stejný osud, jako samotné kacíře a čarodějnice, tedy smrt upálením. Ale více již zde, v tomto dokumentu:



Váš Anielik (Proby)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama