Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Snažíš se, jak můžeš

3. prosince 2011 v 15:12 | Anielik |  Mé názory
Kolik lidí se denně snaží, dělá cokoliv může a přeci je ostatní odsoudí. Pomáhají, nezištně, ale nikoho to nezajímá, jelikož sláva je nepřekonatelná konkurence. Uvědomte si, kolik z vás něco udělalo a dluhá osoba na to rychle zapomněla, vykašlala se na vás, ale stihla vám vyčíst několik let starou chybu, které jste se dopustili. Kýváte? Znáte to tedy stejně, jako já.
Jenže lítost je vám tady k ničemu, před někým, kdo přehlíží cizí slzy a skutky. Jen kdyby se na chvilku pozastavila. Pozastavila a podívala se, věnovala pohled. Ne nadarmo se říká, že nejlépe dokáže setřít slzy ten, kdo je působí. Jistě mi dáte za pravdu, že je toto pouze čistá skutečnost.
Oh, ano, já zapomněla, však chudáček je on/ona, ne vy. Ale snažíte se, jak můžete, abyste dokázali pravý opak. Ale k čemu? Já řeknu k čemu, k ničemu. Víte tedy, o čem mluvím... Nejsem sama...
Co vše budeme muset ještě udělat, aby jsme konečně otevřeli druhým oči? Co vše ještě po nás chtějí? Asi vše a nic.


Váš Anielik (Proby)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama