"MmmmMmmMmm..."
Prozpěvovali si malé rtíky, které chtěli jen slyšet slůvko "díky". Pod vlasy barvy havrana, osoba, pro kterou není záchrana.
"Nanana..."
Šeptá dívčina, kterou zradili, které srdce navždy zlomili. Přišlo vniveč všechno úsilí. Chce být jen s ním, byť i jen na chvíli.
"LaLaLa..."
Zpívá hlásek plný utrpení, proč je tady, když on tu není? Z hlásku slyšet bolest, v prachu vidět slzy, ta chyba tě k smrti mrzí.
"Ne..."
Zašeptá hlásek naposled tiše, osůbka, co si svůj epitaf píše. Osůbka, která hledá pokoj a splněné přání, dostává však jen rány, jenž pálí.
"Proč..?"
Opustil ji, kvůli ní, proč ho vlastně nechala jít? Zachovala se zbaběle... A nebo směle? Promítáš si chyby neznělé i znělé.
"Není..."
Zopakuje bezútěšně ještě znovu. Bolest je zátěž, co táhne ji dolů. Nedoufá a neprosí, ona není rváč, co o štěstí své zápasí.
"Zmizel..."
Rozhlíží se očka v šeru, přes mlhu, přes kterou sotva vidí, tak proč se za ty slzy stydí? Snad proto, že to ony jí zradili, šťastné vzpomínky, jež se ztratili.
"Sbohem..."
Zapomíná, mizí v čase, vše se ztrácí, to vše zdá se. Ještě jedna prosba vzduchem tiše pluje a to slůvka "Miluji tě".

Váš Anielik (Proby)




Tohle musím uznat už je doopravdy smutné. Krásné, ale smutné