Oči černé, propalují temno,
sledují a pozorují, jako oči supa,
cosi temného se do okolí vneslo,
tvá vědomost je nepřítomna, na půl tupá.
Najednou jsi střed dění,
jaká náhlá změna.
A skutečnost se dále mění,
v podstatě však stejná.
Čím to? Proč se věci mění?
Tak náhle a prudkým rázem.
Vzpomínky začínají býti smetím,
a shazují tě na zem.
Těžko zvykáš si na to, co jest,
a zapomínáš na to, co dříve bylo.
Jako kdyby námitku někdo vznes',
že by se jim tedy rozsvítilo?
Duše tvá je stále stejná, jen schránka časem jiná,
neopouštíš svou přirozennost.
Sic trošku, jako každý jiný, líná,
jen nežádej slovem "dost".
Nevznášíš slova, ni protestu,
jsi šťasten, za to co máš,
jen přijímáš odměnu po trestu,
ale neříkej, že to vzdáš.
Nevzdáš to snad, po tom, co jsi získal,
za to, co sis prošel,
jiný by si za to pískal,
tvůj čas štěstí nyní nadešel.
Tak se usmívej a žij svůj čas,
vždyť máš se proč usmívat,
vnímej svůj vnitřní hlas,
do minulosti lepší se nedívat.
Zapomeň na to, co bylo a vnímej to, co jest,
Po čase se tobě dostala čest!

Váš Anielik (Proby)




wow..