Nacházíš zradu, byť hledáš podporu,
na dveře přitloukáš závoru.
Zatloukáš okna a zavíráš oči,
před skutečností, co tě mučí.
Jenom jeden úsměv, jen jedno kývnutí,
zatím jen blíží se bídné to zhynutí.
Co mohlo pohaslo a i ty usínáš,
proč bolest svou v nitru ukrýváš?
Jen prostou zradu a tmu tmoucí,
a samotné samé srdce žhnoucí.
Jako úhel po boji s plameny,
co se častokrát ve smrt promění.
Přemýšlej, ucítíš svobodu,
jako při životním závodu.
Každý si žije svou hru,
aby si zvykl na prohru.
Soutěžíš a procházíš životem,
vždyť to on je tvým závodem.
Nikdy nejsi první a věčný,
ale je tu někdo, kdo je ti vděčný.
Otevři dveře a vykroč vpřed,
pod nohama ti leží svět.
Až překročíš tu neprostupnou zeď,
rozmýšlej, než se vydáš zpět.

Váš Anielik (Proby)




Moc pěkné :) chytlo mě to u srdíčka :) eště pár dalších takových :)