Klečíš tu pokorně, prosebně,
prosíš za cizí, nikoliv za sebe.
Za ty, cos ztratil a nevrátíš zpět,
prosíš za ty, jež opustili svět.
Už nepřekročí práh, jako dříve,
jen tichou vzpomínku v mysli třímeš.
Neuvidíš více jeho úsměv, její tvář.
Nechceš ztratit dalšího? Tak se snaž!
Chtěl bys spatřit známé oči,
kolem nichž se celý svět točí.
Známý smích chtěl bys slyšet,
byl bys ochoten zaň i viset.
Jako prosebník, jako anděl padlý,
jsi tu, abys bojoval za sny.
Za své a za cizí, jak u tebe zvykem bývá,
však jsi to většinou ty, kdo snívá.
Už nikdy nespatříš, ty rty se smát,
můžeš si to pouze přát.
Už nikdy neuvidíš ty oči zářit,
ačkoliv by sis přál to naposledy zažít.
Už neprožiješ vzácnou chvíli,
zhasly v tobě všechny síly.
Už neprožiješ vzestup vzhůru,
jen křísíš noční můru.
Máš na mysli jednu otázku,
proč životy milovaných visí na vlásku.
Ale nezodpoví ti ji nikdo, pouze ty,
nebo bude v tvé mysli uvězněna navěky.

Inspirováno Westlife-Please stay
Váš Anielik (Proby)



