Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Přání je jen sen

26. listopadu 2011 v 0:11 | Anielik |  Mé názory

Přání je sen, který nás nutí jít vpřed. Jenže co si přejeme, se ne vždy splní. Bloudíme v kruzích a snažíme se posadit do rohu kulaté místnosti. Je to stejně nemožné, jako splnění některých snů-ach ano, naše dětské sny a představy o celosvětovém míru, o lidech šťastných, zdravých a bezstarostných. O kopě peněz a nekonečné, pohádkové lásce. Ale cožpak není v tomto naděje?

Kdo vůbec posuzuje, které sny jdou reálné a které těmi sny zůstanou? Kdo má právo soudit, jestli si už přejeme moc?

Je snad moc, přát si štěstí? Jen jedno, malé. Nekonečnou lásku? Nejsou to jen dětské sny, je to něco, co by bylo úžasné, promítnout se to v skutečnosti. Přeháním snad, když si přeju volnost, běžet deštěm a nezastavovat se, úspěšně dostudovat a být šťastná se svou rodinou.

Ano, přeháním, přeju-li si vidět lidem do očí, do srdce, do duše. Vědět jejich názor na mě, vědět, čím jim pomoct a co udělat pro to, aby byli šťastní. Přeju-li si pochopit věci a i přes veškerou snahu to nemá žádnou budoucnost. Přeju si moc, když chci najít pravou lásku, když ostatní tu svou už našli. Jsou to absurdní sny vypadat jak modelka a sklízet obdiv. Ano, vím. Je toho mnohem víc, jako třeba setkání s lidmi, které mám ráda a které jsem dlouho nebo nikdy neviděla. Být vítána mezi přáteli a být pro někoho postradatelná, že i chvilka bude pro něj utrpením. Moci jednou vykouzlit zářivý úsměv jen kvůli jedné osobě, který nebude strojený. Přála bych si…



Ne, nepřeju si… Nyní pouze sním. Ale má opravdová přáni… Měla bych říci, že jsou pouze má a já je nikomu neřeknu, že je to mé tajemství, ale chci to říci. Chci pouze štěstí. Ne pro sebe, ale pro ty, na kterých mi záleží. Jelikož když se budou mít dobře oni, pak se budu mít dobře i já. Chci jim vidět do srdce a do duše. Ale ne k vlastnímu užitku, ale k pomoci, kterou jim chci z celého srdce nabídnout. Nechci znát názory na to, kdo jsem. Já vím, kdo jsem a nikdo to neví lépe. Co je cizí názor, je cizí názor a ten může být svobodný. Já svobodu nežádám, mé myšlenky a sny jsou svobodné. Mé srdce… zadané. Duše protkána vzpomínkami, které tolik bolí, ale i ty k něčemu byli a měly svůj účel.

Zni to dětsky, stejně jako přání celosvětového zdraví, míru, dostatek jídla a obživy pro děti v Africe. Ale kdo říká, že je to nemožné? Kdo určuje pravdu? Kdo říká, že se to jednoho dne nesplní? Já ne, jelikož já vím, že naše sny se mohou splnit, musíme jen bojovat a věřit. Ano, snít a nechat se vést svou cestou. Žít!


Váš Anielik (Proby)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Avene Avene | Web | 26. listopadu 2011 v 0:26 | Reagovat

Mluvíš mi z duše..Krásně napsané

2 brokennnannngel brokennnannngel | 2. prosince 2011 v 15:37 | Reagovat

ahhhmmmm.....napodobne
[1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama