Snažil jsi se, urputně jsi bojoval,
z povzdálí jsi mlčky sledoval.
Svoje chyby a omyly života,
to, čemu jiní říkají svoboda.
Svoboda volby a svoboda mysli,
a vzpomínky, jež dávno zkysly.
Jak omyl za omylem se střídá,
lež, cesta právem křivá.
Sleduješ to, co ti podkoplo nohy,
a skoncovalo už tak život strohý.
Co nechalo tě ležet a šlo dál,
snad jsi v tu chvíli snil a spal.
Ale musíš vstát a dále běžet,
nesmíš zůstat navždy ležet.
Ačkoliv tvá síla opustila tě dávno,
neodpouští se snadno.
Ale jednou stejně odpustiti musíš,
ačkoliv se ti ten člověk hnusil.
Musíš ho nechat jít, i když tě podrazil,
šel bys snad dál, kdyby tě nesrazil?
Musíš vidět věci ze dvou stran,
dříve to byl on, ten kdo tam stál.
Nadechni se a nasaď úsměv zářící,
musíš být ten, kdo naději neztrácí.
Zapomeň staré křivdy a pády osudu,
tímhle si děláš štěstí, ne ostudu.
Vidíš vzpomínky ostré i zastřené
ale zapomenout, je nemožné.

Váš Anielik (Proby)



