Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Za troškou poznání, hora zklamání

27. října 2011 v 19:13 | Anielik |  Články z inspirace a nápadu
Tak moc by si přála, aby byl život jako v pohádce. Ne kvůli šťastným koncům, ale kvůli hrninům plným odvahy, nadpřirozených postav plných bezstarostnosti, krásy princezen a štěstí na konci, které bylo vždy jisté.
Jenže ona nebyla v pohádce. Seděla tady a rozmmýšlela zabalena v dece, stočená do kubíčka a s pohledem plným slz upřeným do zdi. Ta odvaha jí chyběla a záviděla těm, kdo jí mají nadbytek.
Mít tak kouzelnou hůlku a... a mávnout s ní! Vždyť vše by hned bylo krásnější a mnohem lehčí.
Jenže osud nic, jako ulehčení života, neplánovala a zřejmě ani v budoucnu nechystal.
Mohla jen hledět na slzami smáčený papír na kterém stálo pár rozpitých slov.
Slov, která vyjadřovala, co cítí, ale v životě je nedokázala vyslovit. Odvahu k pravdě-to v životě neměla. Nezbývalo tedy, než jen pokračovat v tom, co dělala. A to bylo nicnedělání a prolévání slz.
Chtěla jen trochu štěstí. Ne pro sebe, ale pro ostatní. Pro lidi kolem sebe. O nic jiného nežádala. A ani na to by neměla odvahu.
Cožpak provedla něco strašného? Neodpustitelného? Zlého? Nepamatovala si. Ale zřejmě ano, že se jí děje tohle vše. Ale co, holt s tím bude žít. Také co jiného jí zbývá.
Oh ano, bojovat. Jenže k tomu je opět potřeba odvaha a tu ona opět nemá.
Je to zřejmě konec. Hranice, za kterou se již nedostane. Hranice, kterou nepřekročí. Hranice, která je neprostupná, jako cihlová zeď.
Pláče. Na nic nemyslí. Jen bloudí kdesi mimo myšlení a čas. Ve světě, kde je svobodná a kde nemusí prolévat slzy. Místo, kde jedině se směje. Poprvé...

Váš Anielik (Proby)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 5:46 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama