close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Kocour Mikeš: Jak šel na houby

29. října 2011 v 1:59 | Anielik |  Pohádky
Bylo krásné ráno a Mikeše právě probudili sluneční parsky, které ho šimraly na nose. Na obloze nebylo ani mráčku a také to vypadalo na nádherný, slunný den. Slunce hřálo, ptáčci již dávno zpívali a Mikeš se chystal do lesa na houby.

Nejdříve ale snědl misku mléka, kterou mu babička připravila k snídani, a po ranním posilnění si vzal košík, načež vyrazil do lesa. Vzal to cestičkou nad vesnicí a kolem kostela, kudy cesta vedla. Měl už tam své vyhlídnuté místečko, kde rostly opravdu pěkné houby.

Když došel na místo, byl překvapen. Na tomto místě podle odřezků od hříbků zrovna nedávno někdo byl a vysbíral houby. Asi někdo přišel na jeho tajné, houbařské místo. Nezbývalo tedy, než projít les a poohlédnout se po jiném místě, kde rostly houby nebo alespoň se pokusit nějakou najít.

Toulal se dál a dál do lesa a jak tak koukal po houbách a ne po cestě, sešel z pěšinky a zašel hlouběji do lesa. Ani to nevnímal a nevšiml si, že se ztratil. Našel pár hub a košík se mu pomalu, ale jistě plnil, až ho naplnil docela. Teprve pak si všiml, že se ztratil.

Rozhlížel se bezradně kolem, nakonec si sedl na zem a začal brečet, jelikož neznal cestu zpět a byl beznadějně ztracen, kudy by se měl alespoň vydat a kudy zhruba vede cesta zpět. Seděl tedy na pařezu a plakal. Nakonec si lehl a samou únavou usnul v mechu u kořenů stromu.

Ráno pomalu přecházelo v poledne, poledne v odpoledne a odpoledne ve večer. Když v tom se najednou vzal odkudsi z lesa človíček. On zřejmě věděl kde je a neztratil se. Asi také hledal houby. A všiml si Mikeše, stočeného v klubíčku, který z únavy usnul v mechu.

Probudil jej tedy. "Co zde pohledáváš, Mikeši?" spustil přívětivým hlasem ke kocourkovi. "Z-z-ztratil jsem se…" začal opět plakat kocourek. "Ah ták, ty nemůžeš najít cestu zpět. Kde ses tu vůbec vzal? V téhle části lesa?" předhodil kocourkovi človíček další otázku. "Byl jsem na houbách, a jak jsem s-" popotáhl opět kocourek "sbíral, tak jsem se ztratil." kocourkovi se opět vyvalily slzy z očí. "Dovedu tě zpět." usmál se človíček a vzal ho do náruče. Kocourek se uvelebil v jeho náručí a vypadal již o mnoho klidněji a spokojeněji, než před pár okamžiky.

Človíček jej nesl asi pár minut, než došly na kraj lesa, poté přes náves a až k babiččině chaloupce. "Děkuji…" zašeptal vděčně kocourek, když jej človíček předal babičce. Ta mu nalila čerstvé smetany, aby se najedl, jelikož už musel mít jistě za cel ten den hlad. "Nemáš za co, rád jsem pomohl. Jen si už příště dávej pozor." pousmál se človíček a dal se na odchod. "Budu." stihl ještě zašeptat kocourek, než ztratil človíčka z dohledu.

Mikeš dojedl smetanu a vylezl si na pec. Byl to opravdu dlouhý a namáhavý den. A ačkoliv to nebyla ani hodina, co spal, byl velice unavený a usnul opět, tentokrát již ovšem na peci a ne v mechu v lese. Byl to klidný, krásný a dlouhý spánek. A o čem že se mu zdálo? O postýlce přeci.

ZAZVONIL ZVONEC A POHÁDKY JE KONEC.

Váš Anielik (Proby)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama