Když mi osud zničil nebe.
Načež vzal mi opět tebe.
Netušil jsi, on se neptal,
alespoň, že ty ses nevzdal.
Ale už máš k tomu blízko,
vznášíš se a létáš nízko.
Drhneš křídly o kameny,
život běží beze změny.
Slova studí jako led,
kéž bys je mohl vrátit zpět.
Jenže nemůžeš, to ono nejde...
Ale slovo na víc, co na tom sejde?
Jedno slovo změní život,
jako jeho dávný příchod.
Přišel a tys ho neviděl.
Nemluvil jsi, nehleděl a neslyšel.
Byl jsi němý, hluchý, slepý,
ale kousky srdce... Kdo je slepí?
Zůstanou se válet v prachu špíny,
nikdo nesmyje tvé dávné viny.
Tvé dávné hříchy,
činy plné pýchy.
Když jsi slzy duším působíš a působil.
Neptal ses, ani když prosili, abys zastavil.
Slzy tekly, a život utíkal,
jenže tys ho nevnímal.
Kdybys mohl vrátit zpět,
těch pár bolest působících vět.
Byl bys rád a byl bys šťastný,
tehdy ses pouze zasnil.
Nevěnovals lidem čas,
nevnímal jsi, co je v nich a bylo v nás.
Nevěřil jsi v cizí srdce,
vše vypadalo tenkrát trpce.
Nepřál sis, když padaly hvězdy,
jen já věděla, že tohle není navždy.
Tušila jsem, tvář svou kryla,
tvář, kterou tvá slova slzami zryla.
Vedla jsem tě, pomoc dala,
nejvíc, co jsem mohla a poté udělala.
Když pak svět proměnil se v peklo,
srdce by se za jedno vlídné slovo třeba vzteklo.
jenže nemohlo, ono to nešlo,
jelikož co dobrého z toho vzešlo?
Přemýšlíš a stále nevíš,
ale stále deštěm běžíš.
Nevnímáš to, nechceš znát,
nechceš zastavit a stát.
Promrhal jsi slzy cizí,
jenže city časem mizí.
Promarnil jsi, co jsi mohl,
předat bolest-jen na to ses kdysi zmohl.
A nyní? Nezměnil ses,
jenže co jsi tehdy a dnes snes'?
Všichni nejsou jako ty.
Jiní s city roky zápolí.
Snaží se a snažně prosí,
za to, co v srdci věčně nosí.
Sní za tebe dnem i nocí,
dříve, než se k zemi mrtví skácí.
Skácí se a život ztratí,
jako zajatcům hlavy sťaty.
I oni svobodu kdysi ztratili,
jelikož také oni zradili.
Stačil pouhý okamžik,
nic už není jako dřív.
Dřív jsi se smál a byl jsi šťastný,
dříve jsi totiž bojoval za sny.
Dnes je necháš volně plynout,
necháváš je, ať si zhynou.
Ty necháváš život jít,
ale ty chceš přeci dále snít!
Neber život, neber sny.
Neber je těm, kdo stále sní.
Někomu totiž dávaj pouze sny tu sílu,
k tomu, aby si nepodřezali žílu.
Jen jim podej pomocnou ruku,
aby opustili zrádnou stoku.
Aby přežili a plnili své sny.
Tak se konečně postav a šťastně žij!

Váš Anielik (Proby)




anjelik ďalšia krásna básnička. Mám sa pýtať pre koho, o kom?