close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

1. díl - Počátek

10. září 2011 v 0:26 | Anielik |  Dno života
Seděla tam v koutě, třásla se strachy po celém těle a sledovala dveře umývárny rozšířenýma očima. Dveře se mohly otevřít kdykoliv. O to to bylo horší. Čekat na něco o čem nevěděla, jestli přijde. A kdy přijde. Nedokázala momentálně myslet na nic jiného než na svůj strach a na to, co jej působilo. Přitiskla se blíže k chladným dlaždicím, kterými byla obložena zeď a stále se třesouce, sledovala dveře do umývárny. "Tak kde je ta mrcha?" Zaslechla za dveřmi tlumený hlas. Roztřásla se po celém těle, rukama by nic v tuto chvíli neudržela, tím si byla jista, drkotala zuby a do očí se jí hrnuly slzy už teď, když věděla, co ji zřejmě v nejbližší hodině čeká. "Neviděl jste ji někdo?" Přidal na hlasitosti hlas a čísi ruka rozrazila dveře. Zahlédla jeho oči, vyadali jako oči dravé šelmy, která vítězoslavně dostihla svou oběť. "Tady je ta svině..." Procedil skrze zuby chlapec a mířil si to k ní, k třesoucímu se a vysílenému tělíčku pod umyvadlem v koutě, tisknoucímu se ke zdi. "Neschovávej se, je ti to stejně na nic ty štětko jedna!" Dodal poslední úsečná a bodavá slova a chytl ji hbitě rukou za vlasy, načež ji za ně vytáhl zpod umyvadla doprostřed umýváren. "Hej, tady je! Vy bando pitomců!" Zavolal do chodby a přiběhlo dalších pár kluků, mezi nimi i dvě děvčata. "Pavle, notak, víš, co se stane, když to přeženeme..." Pronesla jedna dívka s obavami ve tváři, ale také se zřetelným strachem odporovat vůdci party nějak výrazněji. "Drž klapačku Renato a otevři kabinku!" Vyštěkl jí na odpověď a táhl dívku za vlasy ke kabince se záchodem. Následovalo to, co si již tolikrát zažila a co očekávala v nejbližších chvílích znovu. Renata se ne jednou pokoušela zmírnit útoky, ale vždy to vzdala po prvním Pavlovo odseknutí. Dále se již nesnažila a nikdy ani ničemu nepomohla. Jen nemě přihlížela.


"Prosím, nechte mě, nic jsem vám neudělala..." Hnaly se jí do očí slzy jedna za druhou. Celé tělo jí zaplavovala bezmoc a neskutečný strach, co si na ni vymyslí dnes. "Drž hubu, couro jedna!" Prořízl vzduch opět Pavlův hlas a ona pocítila, jak se její hlava noří pod hladinu jednoho ze záchodků, při čemž jí Pavlova ruka bránila se opět narovnat, táhl ji za vlasy vší silou ke dnu, ačkoliv se pokoušela urputně bránit. Trvalo to pár sekund, ale jí to přišlo jako věčnost-doba, po které se mohla opět nadechnout. "Pavle, nepřežeň to..." Ozval se další hlas, tentokrát chlapecký, ale byl opět hrubě odbyt. "Neser se do toho, nic ti do toho neni!" Vzduchem zazněl zvuk dlaně, to jak se ohnala po tom chlapci a praštila jej. Chladné a už tak zamokřené dlaždice zbarvily kapky krve, která se spustila chlapci z nosu. "Neblbni, bude z toho průser!" Ohradila se opět Renata, která raději o pár centimetrů couvla, byla si totiž jista, že z toho nevyvázne jen tak, ale zkusit to musela. "Nech si ty kecy pro sebe a neser se mi do toho!" Odsekl ostře Pavel a opět ponořil její hlavu pod vodu. Velké bubliny jejího ubývajícího dechu pomalu žeřily hladinu a tvořili hladké vrcholy nad vodní hladinou. Docházel jí pomalu dech, její tělo naprosto pohltila bezmoc a bezbrannost. Už pomalu nevnímala, co se kolem ní děje. Cítila jen vodní hladinu. Než opět ucítila vlahý a vlhký vzuch umýváren. Spustily se jí slzy, samy od sebe, ani o nich nevěděla, třásla se ještě více, ne strachem, nýbrž zimou. "Tak ty se ještě budeš klepat? A řvát tady?" Jeho dlaň přistála i na její tváři. Její tělo padlo na zem, o bolesti snad ani nevěděla. Nebo nechtěla vědět.


Ležela tam uprostřed umýváren. Kolem ní stály Renata s kamarádkou i Pavel a jeho parta kluků. Když v tom zazněl onen spásný zvuk-školní zvonek. Spásný, ano. Ale na jak dlouho? Jak dlouho bude volná, než ji opět spoutají řetezy cizí šelmy. Nevnímala čas, ani co se kolem děje. Její promočené vlasy byly rozprostřené bez řádu po dlaždicích. Z nosu jí po uhození tekla krev, jako z roseklého rtu. Barvila pomalu dlaždice tenkým pramínkem. Ostatní se sebrali a rychle utekli, aby stihli hodinu. "Příště už tak lehce nevyvázneš!!" Zaznělo ještě sěšně na odchodu za Pavlem. Slzy se jí kutálely po tváři. V hlavě měla prázdno, nekonečnou tmu, která ji pohlcovala a ona se v ní ztrácela. Nebylo v ní světla, nevěděla co má dělat, nepřemýšlela o tom. Oblečení už nehřálo, nýbrž záblo jako ten nechladnější led. Její tělo zachvátilo třes, který nedokázala ovládnout. Zavřela oči, nechala slzy, ať stékají, nechala pramínky krve, ať si razí cestičku po dlaždicích, nechala mokré vlasy a oblečení, ať z ní tečou ramínky vody. Nevnímala, nechtěla vnímat, jen zapomenout a uniknout někam hodně daleko. Někam, kde není trápení... Někam, kde není bolest... někde, kde není strach... Někde, kde by byla opravdu a neomezeně šťastná.


Tato povídka je dílo z hlavy autorky, avšak jakákoliv podobnost s jejím životem a sny či přáním je zcela náhodná. Autorka se s povídkou nikterak neztotožňuje a žádá o nepřisuzování podobností.
Také autorka nikoho tímto článek nechce nabádat k šikaně a k názoru, že šikana je správná.
Doufám, že bude povídka líbit a slibuji, že pokud sklidí úspěch, bude sepsána v nejbližší (či vzdálenější) době další.
Děkuji za přečtění.
S pozdravem, váš Anielik (Proby)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Divotvorná Annx_X Divotvorná Annx_X | Web | 10. září 2011 v 0:37 | Reagovat

Tvá povídka mi vyrazila dech... je úžasná. Slovní zásoba kterou máš nemálo rozvinutou, schopnost popsat pocity v takových situacích jsou nepřekonatelné... *tleská* ^^

2 bianka de tolle bianka de tolle | 10. září 2011 v 0:51 | Reagovat

anjelik nemám slov, ale...bola by s tebou perfektná spisovateľka

3 proby proby | Web | 10. září 2011 v 0:54 | Reagovat

Biančí, zjistila jsem, že mi knihy nejdou, ale povídky ano :) Ale děkuju :))

4 {Atla><Kauschimi} {Atla><Kauschimi} | Web | 10. září 2011 v 9:32 | Reagovat

Je to zajímavé ,ovšem bez většího smyslu ... Jako tápání v prázdnotě . Nedokáži se zbavit dojmu , že chlapec který jí šikanoval to dělal bez důvodu a to sebemenšího. Sice ano ,nemusí být vše vysvětleno a píšeš o bolestech a píšeš o nich dobře ,dokážeš se vcítit . Ovšem zkustečně nevím ,zda si někdo libuje bezdůvodně namáčet hlavu ?spolužačky? do záchodu. Ale to asi moje malá hlava nikdy nepochopí. {je to pouze můj názor a nemusí se stím vaším vůbec srovnávat. Koneckonců jsem hloupá malá holka ,tudíž ... }

5 {Atla><Kauschimi} {Atla><Kauschimi} | Web | 10. září 2011 v 11:31 | Reagovat

To rozhodně máš pravdu že i tak ti ubližují ,když nic neděláš - jsi náhodný terč. Ale toto se mi osobně na tom nelíbilo. Vlastně je to práce o problematice bezdůvodné šikany a hlavně bolesti ,jenž ta dívka pociťuje ... Ale asi musím uznat ,že je to dobře napsané . Mě by určitě nic lepšího nenapadlo.

6 Psp.2010 Psp.2010 | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 22:59 | Reagovat

Zlatíško, máš úžasný web. Nádherný články. Prostě jsi dokonalá. ^^ Myslím na Tebe!

7 Broken Angel Broken Angel | 1. prosince 2011 v 16:12 | Reagovat

ty si uzasna..... si m§j vzor...tve povídky no božííí...

8 clankyadamcika clankyadamcika | Web | 6. června 2012 v 18:02 | Reagovat

Kompletní audioverze této povídky (všech 10 částí) zde: http://uloz.to/xVBxACf/dno-zivota-ozvuc-mp3

9 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 11. srpna 2012 v 19:15 | Reagovat

Zaslala som Ti na e-mail hodnotenie tejto kapitoly.

10 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 1:50 | Reagovat

Zaslala som Ti obálku na e-mail...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama