Svatozáře polámané,
křídla vlky rozsápané.
Tváře věky zjizvené,
promluvy duší nechtěné.
Krve černé krůpěje,
ta tvář už se nesměje.
Havraní vlasy splyhlé časem,
osoba vedena vnitřním hlasem.
Oči křišťálově svítí tmou,
myšlenkama mimo čas jdou.
Tváře bledé smrtelně,
vidíš to nyní dosti zřetelně.
Kde asi v duši bloudí?
Proč o pozornost tak úpěnlivě loudí?
Kdo to asi je?
A proč se před lidmi ukryje?
Je to anděl, který padl z nebe,
byl to anděl, který strážil tebe.
Ztratil naději v sebe samého.
Ve vecěch... tobě tolik známého.
Jaká je cena ztráty osobnosti vlastní?
Jaká je cena za to, abychom byli šťastní?
Strážil věky... anděl padlý z nebe,
roky a roky strážil pouze tebe.
V děšti tu nyní pokorně klečí,
prolévá slzy a bolest něčí.
Prolévá slzy tvoje.
Anděl z nebe sražen bojem.
Bojoval, abys mohl žít,
bojoval, aby tě nechali volně jít.
Bojoval za svobodu tvou,
bojoval, abys nemusel jít tmou.
Byl tvé světlo na tunelu konce,
byl v tichu zvučným zvoncem.
Byl květinou ve vyprahlé poušti,
byl drakem, který se v bezvětří pouští.
Anděl se rval,
abys mohl jít dál.
Nyní umírá na následky zranění,
uvízl v pozemském vězení.
Zabil jsi anděla, padl s ním ráj,
nikdo nic nedělá, všichni jdou slepě dál.
Nehledej anděla, nikdo tě nestráží,
pouze zde zbytěčně anděl zavází.
Anděl padl mrtev k zemi.
Je nyní bez života... na věky slepý.

S pozdravem, váš Anielik (Proby)




krásný blog,neber to jako reklamu a podívej se ke mně,dík