Anděl bez života,
a stejně přežívá.
Anděl života zbavený,
anděl životem strápený.
Blesky protínají tmu temnou,
když se vody zvednou.
Topí duší úpěnlivě žadonící,
podporují stíny záludně se plížící.
Co skrývá se za křidélky z perleti?
Co to ohnivé znamení?
Má to snad ošálit mysl tvou,
aby jsi sny své nechal za sebou?
Tak rád bys věřil všemu,
ovšem nyní není čemu.
Tak rád bys žil jen sny.
Pomalu a tiše zní.
Jako zvony poslední.
Stále stejnou melodií,
až duši doufající pomalu zabijí.
Zabijí i její poslední sny,
zkrátí už tak krátké dny.
Nechat se unést přeludy a lži,
to co není jisté, zda-li duše zří.
Zaslepeně následovat přání,
a nechat klamat, zdání.
A dojít na konec cesty své,
však o to všechno jde.
A až se duše budou ztrácet a srdce lámat,
pak začneme pomalu vše opět chápat.

S pozdravem, váš Anielik (Proby)




moc moc pěkné! ;)