Nedávno jsem procházela Facebook a ve změti těch všech oznámení a zpráv jsem narazila na jednu, co mne zaujala. Jindy by mne tato zpárva tolik nezaujala, brala bych ji jako občejnou "like-zprávu", avšak byl to již samotný název blogu, který zněl "Dětské sny". Jako první jsem četla jednu báseň. Že je to báseň, jsem si uvědomila až po čase, kdy jsem narazila na pár rýmů. Šla jsem tedy zpět na hlavní stranu a jen tak zběžně si projela ostatní články. Jak jsem tak četla, blog mne doslova okouzlil. Už jen samotný styl psaní, poté myšlenka článků a spousta dalšího, z poloviny skrytého v hlavní myšlence článku. Vybrala jsem tedy hned tu nejnovější, zde ji máte.
Rozpraskané tváře okouzlujícího stínu v zrcadelním odrazu. Krvavou masku pravdy pobodala lež. Tři tepy srdce po vytažení zbraně. Krev stříkala ladně. Tehdy průkopníci hřbitovního žití reptali o lidském jsoucnu. Mraky podepsaly smlouvu se sluncem- První ukázka míru... Plakaly, když slunce nemělo sílu. Bílý pramen a vlajka v zápatí, hustá pěna v ulicích hřbitova... čí byla ta nová budova?
Spálila jsem tě, vybrala sis plamen. Konečně je s tebou amen. Mistryně lži bez kostí a bez růží, jen popel co z tebe zbyl, by se nejradši také vypařil. Lež k pravdě a nenávist k lásce, nepřítel vůči známému, nic z toho nemá cenu.
Proměna v egoistu, chladnou svini vyžívající se v bytí a utrpení jiného soužití. Nic víc si nezasloužíš, jen absolutní nezájem, upřímnost v očích, jež uvidíš, než pohltí tě ten pravý...

zdroj: http://detske-sny.blog.cz/1106/stin-lzi
S pozdravem, váš Anielik (Proby)




:) To jsem ráda, že se ti to líbí :)