Život není zase tak dlouhý, aby pohltil všechny naše chyby. Lidé nejsou pro důvěru stvořeni.

Konec... (?)

23. června 2011 v 23:54 | Anielik |  Básničky
Krčíš se na kraji mohutné tmy,
jen ticho do uší bodá a zní.
Nečekáš pomoc, ruku co čeká,
tvůj zrak ji však stále hledá.

Oči jak slepé, bloudí temnotou,
myšlenky přes srdce, přes hradbu, neprojdou.
Nač se snažíš, usilovně hledáš?
Se smrtí se již brzy shledáš.

Nemyslíš, v hlavě máš už navždy prázdno,
je konec, konec všeho, je jasno.
Ačkoliv stále ještě slunce zapadá,
bolest za bolestí tě krvavě napadá.

Ovšem ty nevidíš stále,
zvedneš se a kráčíš dále.
Nekráčíš však kroky zpět,
pro tebe tu končí svět.

Rozmýšlíš se, však jen krátce,
to tys byl vždycky ten zrádce.
Postavíš se na okraj samý,
chybí ti štěstí, ztrácí se zdraví.

Už jenom krok a je po tom všem,
jako cesta zlým snem.
Co čekalo stvoření, na kraji smrti?
Lidé bývají nemilosrdní, krutí.

Ztratila vše, co jí bylo milé,
to "vše" co udržovalo ji živé.
Nemusí se už rmoutit v slzách dále,
rmoutila se totiž stále.

Letí stále vzduchem,
nepřítomna duchem.
Už jen mžik a bude po všem,
po čem duše toužila, po čem?

Po kousku štěstí a naděje,
ovšem nic takového se neděje.
Zakleta v těle se vězní,
hlasy už neslyší, nezní.

Jako se zrodila, tak zase mizí,
vše je jí nyní cizí.
Je tu konec, konec čekaný,
žádné slzy jej už nespraví.

Splnilo se přání,
jako sen, je to jen zdání.
Černá duše leží an dně lomu,
konečně se dostala do nebe, domů.


S pozdravem, váš Anielik (Proby)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dětský sen Dětský sen | Web | 24. června 2011 v 12:13 | Reagovat

Povedené ;)

2 Tvá životní láska Tvá životní láska | 24. června 2011 v 14:48 | Reagovat

Jsem rád, že jsem tě k tomu inspiroval zlato :-D

3 Alexiss Alexiss | E-mail | Web | 27. února 2013 v 19:55 | Reagovat

krásné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama