Na co čekáš schoulen v rohu,
když tam klečíš, modlitba k Bohu.
Po čem pátráš, bezvýsledně,
oči těkaj' neposedně.
Zamýšlíš se, po čem tápeš,
už víš, to trápení znáš a chápeš.
Neumíš prosit, klame tě zdání,
neumíš prosit o smilování.
Bloudíš časem,
řídíš se vnitřním hlasem.
Snažíš se zastavit čas,
chceš zjistit, kdo skrývá se v nás.
Nepochopí tě kdo neví,
co těžké je, snadné se jeví.
Nepochopí tě, kdo nezažil,
kdo nesnažil se ze všech sil.
Na co bloudit dále,
když budeš bloudit stále.
Nepospícháš k cíli,
šťastně žijí, šťastně možná žili.
Choulíš se v rohu temna, končíš teď a tady,
nepomohou chabé výmuvy a rady.
Opouští tě duše, vydáš poslední vzdech,
ukrýváš se v těchto zdech.
Nenajdou ti, co neznají,
marně totiž pátrají.
Tvé stopy beze stopy mizí.
Tvá duše je ti cizí.
Nepátrají po tvém těle,
nenachází stále stejně.
Nenávratně rozplývá se tělo,
je to právě to, co chtělo.

S pozdravem, váš Anielik (Proby)




nádhera, nádhera znovu nádhera