27. února 2011 v 13:48 | Anielik
|
Okolnosti poslední doby mě dovedli k tomuto tématu. Konkrétně události dneška.
Kolikrát za život se člověk ocitne v situaci, kdy někdo někomu ubližuje a my jsme tak daleko od jeho osoby, že ačkoliv mu velice chceme pomoci, tak nemůžeme a musíme se smířit s tím, že mu ubližují.
Ale co když se s tím smířit nechceme? Co máme dělat? Můžeme vůbec něco dělat? Můžeme maximálně mluvit, psát, volat, ale nic jiného.
Je to hrozný pocit, když je člověk bezmocný a může jedině vyhrožovat, nadávat, když nemůže nic jiného, než toto.
Kolikrát za život člověk ucítí bezmocnost? Nesčetněkrát-Když mu umírá někdo blízký-a přiznejme si, že to se stane jednou každému. Když ztratí svou jedinnou naději a umírá vnitřně sám, aniž by měl důvod v něco věřit a postavit se na nohy, jít dál. Když ho zradí přítel, kterého měl tak rád a na kterém mu tak záleželo. Když se musí rozhodnout, mezi tou a tou věcí, mezi tou a tou možností. Když ztratí někoho blízkého, kvůli své jedné chybě, někdy třeba ale i bezdůvodně, pokud nevidíte ten důvod sami a ta druhá osoba vám jej odmítá říct. Pokud ztratíte svou lásku, na které vám tolik záleželo a vy víte... víte, že ji nemůžete již získat zpět. Tehdy umíráte nejvíce, tehdy pociťujete největší bezmocnost, protože ikdyž tušíte, že jste udělali co jste mohli a udělali jste toho neskutečně mnoho a promlouvali jste si s tou osobou, přesto ji ztratíte. I přes veškerou snahu... ji ztratíte....

Na to neexistuje nic jiného, než si zkrátka poplakat, potruchlit, zvednout se a jít dále. Věřit přátelům, někomu se svěřit, vypovídat se. Uleví se vám a vy můžete jít dál, protože delší a hlavně další truchlení vám nepomůže. Hlavně ale nezapírat před okolím, které se vám snaží pomoci. Jednak od sebe všechny lidi, co vám chtěli pomoci odeženete a jednak z vás bude otrávený i zbytek lidí, kteří s vámi mají trpělivost. Hlavně nebýt protivní na ty, co za to nemohou a pokud jde zrovna o lásku, promluvit si s tou dotyčnou osobou, protože ona to nemůže vědět, že ji milujete, pokud jí to nedáte jasně najevo nebo pokud jí to prostě neřeknete. Alespoň budete vědět, jak na tom jste a jestli má cenu se kvůli tomu dále trápit nebo jít opět dále a neohlížet se.
Vždy se najde ale alespoň jeden přítel, či člověk, který vám rád pomůže, kterému na vás záleží a který vám hlavně chce pomoci. Zkrátka se najde vždy někdo nebo něco, v co můžete, či musíte věřit, abyste byli schopni jít dál a neohlížet se na pády, které vás potkali, ani na rány, které jste utržili. Proto vám radím: Věřte čemu chcete-přátelům, věcem, talismanům, v nějakou náboženskou víru, je prostě jedno v co! Hlavně když vás to požene dál a bude vám to dodávat naději a sílu do života. Nejlépe se ovšem věří v přátelé, protože s přáteli si alespoň můžete promluvit, poradí vám, mluví s vámi, narozdíl od talismanu. Až budete tedy bezmocní, nepadejte a myslete s chladnou hlavou, s tou jde totiž vše nejlépe, ačkoliv se do ní těžko vžívá.
To je pro dnešní článek asi vše. Na konec článku se s vámi loučím s heslem "Z každé bezmocnosti vede cesta ven, ale věřte!" A přeji mnoho šťastných dní, ve kterých bude bezmocnosti opravdu co nejméně je to možné.
S pozdravem, váš Anielik (Proby)
kdyby jsi se podíval/a do menu k profilu... :)