Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Jsi to, co mě zabíjí

Včera v 17:59 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Říkáš, že mě nikdy neopustíš, že tu vždy pro mě budeš.
Říkáš, že máš o mě starost.
Nenechal bys mě umřít?
Vážně?
Ale já přece umírám.
Umírám vždy, když odejdeš.
Umírám vždy, když mě zabíjíš slovy.
Umírám vždy, když jsem ti lhostejná.
Umírám vždy, když si vzpomenu, jak to bylo dřív.
Umírám vždy. když se utápím v slzách a ty to ani nevíš.
Chtěla bych ti říct tolik věcí, kdybys poslouchal.
Ale vlastně vím, že tohle není to, co chci.
Hledám něco jiného.
Nic necítím.
Vůbec nic.
A já vím, že bych asi měla.
Ale přineseš mi vždy jen trochu klidu.
Aby jsi mi ho ráno zase vzal.
Přesto mi ubližuješ a je ti to jedno.
Nezajímá tě to.
A i když bys mě nikdy nenechal umřít.
Jsi vlastně to, co mě rychle zabíjí.


 

Naučit se toleranci

Úterý v 22:36 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Může snad člověk šťastný býti,
kde už dávno odkvetlo mu kvítí?
Kde už odkvetl mu růže květ,
však jak bys mohl nevidět,
to povadlé bez barev okvětí,
které s vánkem lehce odletí,
odletí neznámo kam a už se nevrátí,
ohlédni se zpět, ikdyž trpíš závratí,
Tak nebylo to všechno špatné přec,
jen opět nahodit společnou řeč,
zatnout zuby a dát si zase novou šanci,
možná proto bylo důležité naučit se toleranci.


Přestaň, prosím...

Neděle v 22:16 | Anielik |  Články z inspirace a nápadu
Ten moment, kdy odcházíš stále bolí.
A stejně tak bolí i to, když se probudíma a ty tu nejsi.
Ale nejvíc bolí ten moment zjištění,
kdy jsi naprosto slepý ke všemu, k čemu ybs dříve nebyl.
Ty slzy a tu bolest bys viděl.
Dříve ano.
Nebo i teď, jen kdyby jsi trochu chtěl.
A vždy přijedeš a uklidníš mě,
jen aby jsi mě mohl opět uvrhnout do deprese,
když se za tebou zavřou dveře.
Bývala jsem šťastná díky tobě,
ano, byla, možná ze začátku,
ale nyní mě ten tvůj nezájem,
pokud spolu nejsme sami,
ubližuje,
ani nevíš, jak moc mi ubližuje.
Jak bys mohl, nezajímá tě to.
Tak ráda bych ti to řekla,
tak ráda bych ti toho tolik řekla,
ale nemůžu,
nejde to, kvůli slzám,
kvůli tobě.
Já přeci nemůžu za to,
že nevíš, kde máš myšlenky,
tak proč mě za to trestáš?
Jsi spokojený, ano,
ale jak můžeš být spokojený s tím,
že někomu způsobuješ takovou bolest.
Tak mi prosím,
PROSÍM,
přestaň tolik ubližovat.
Prosím...

 


Když se svět točí

16. listopadu 2017 v 14:39 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Budu s tebou až na konci dní,
tvůj diagram první i poslední,
budu s tebou až do konce stání,
kolik máme času však nemáme zdání.

Budu s tebou ikdyž dojdou síly,
když svět bude umírat, my budeme živi,
budu s tebou přes noc, než se rozední,
budu ten co nad tebou stále bdí.

Nemusíš se bát, nikdy nebudeš tu sama,
ať už bude noc nebo časně z rána,
a splním ti vše, co vyčtu ti z očí,
i když svět přestane a nebo se bude dále točit.


Nedaří se

15. listopadu 2017 v 12:35 | Anielik |  Básničky
Je to jako pomalá cesta ke stáří,
i když se člověk snaží, prostě se nedaří.
Je to jako pomalá cesta ke hrobu,
ikdyž se snažím, pomoct si nemohu.

Zkrátka se nedaří a všechno se mění,
všechno je jiné a nic hezkého na tom není.
Kéž bych byla opět v době zdaru,
jenže to nejde a já zase stárnu.

Kéž bych byla opět v době, kdy bylo vše snadné,
jenom samá smůla a potěšení žádné.
Kéž bych byla zase v době, kdy mi bylo skvěle,
jenže já jsem jako terč a osud je ten střelec.


Kill for you

13. listopadu 2017 v 12:32 | Anielik |  Hudební knihovna

Skylar Grey - Kill For You ft. Eminem

[Skylar Grey:]
You gon' make me a believer
Even if that shit ain't true
You gon' make me commit murder
Baby, I'd kill for you

Lifeline

11. listopadu 2017 v 12:37 | Anielik |  Hudební knihovna

Reuben Gray - Lifeline

I didn't mean to bruise your heart
I'm so sorry it drove us this far apart
Drowning in a sea full of tears
I thought we could've lasted for years

Vlil jsi mi krev do žil

9. listopadu 2017 v 20:54 | Anielik |  Básničky
Když myslela jsem, že níž to nejde,
to nadšení vždy samozřejmě přejde.
Vždycky klesnu níž a níž,
ikdyž ty to třeba nevidíš.

A to, že poslední dobou city nemám,
to přece vůbec nic neznamená.
A možná, že už nikdy nebudu je mít,
takhle myslela jsem, že má to být.

Ale jedna chvíle změnila mi pohled na svět,
zastavit se a ohlédnout se chvíli nazpět.
Ta jediná chvíle, ikdyž měla jsem tak málo sil,
vlil jsi mi zase krve do mých žil.

Najednou mám oči opět dokořán,
a vidím všude, do všech stran.
Kéž by navždy trval tento rozhled,
jako noční město a ten dechberoucí pohled.

DĚKUJI.



Když odcházíš

9. listopadu 2017 v 13:02 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Víš, některé chvíle se někdy zapíšou hluboko do srdce. Většina z nich nikdy nezmizí.
Ačkoliv se dělo něco, co bych z principu nikdy neudělala, vlastně toho vůbec nelituju.
Bylo to krásné a dechberoucí, ta atmosféra, ty pocity.
Vlastně jsem na chvilku měla pocit, že nejsem sama, ačkoliv jsem do té doby byla.
Ačkoliv vlastně v srdci stále jsem, na kratičkou chvíli tomu tak nebylo.
Ale co se dělo poté ani netušíš - nemužeš, nevšiml jsi si a to jen kvůli tomu, že jsem nechtěla.
V očích jsem měla už nějakou chvíli slzy, ale snažila se je vždy zamaskovat.
Ani nevíš, jak moc blízko bylo k tomu, aby ty slzy začaly téct.
Bylo mi strašně, když jsme tě viděla odcházet a ještě hůře, když jsi odešel.
Vlastně proto jsem zvolila spánek tak brzy.
Jelikož mi bylo natolik strašně a nechtěla jsem udělat nějakou hloupost.
Je mi to líto pokaždé, když mě opouštíš a dobře pokaždé, když se vracíš.
Tím spíše, když to není tak často.
Jen zkrátka občas vědět, že tu někdo pro mne je - se mnou je.
Jen obejmout a mlčet, to by mi stačilo.
A vše to asi dělám z nějakého důvodu.
Čert vem nějaké principy a zásady - některé věci a někteří lidé jsou důležitější.
Ale některé věci neuvidíš, dokud je nebudeš chtít vědět.
Je vlastně tak snadné to vše skrýt a tvářit se v pohodě.
Ten úsměv mám dávno nacvičený.
A je moc dobrý.
Nebo alespoň dost dobrý, aby zakryl vše, co má.




Láska na přístrojích

7. listopadu 2017 v 10:27 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Kdysi byla naše láska živá,
co z ní teď však zbývá?
Kdysi měla naše láska plno sil,
ale alkohol ji zaslepil.

Nyní naše láska stěží dýše,
dýchá pomalu a tiše.
Zasloužila by si pomoc první,
jenže my oba už jsme dávno mrtví.

Naše srdce jako z ledu jsou,
a stěží takovouto tíhu unesou.
A ikdyž vím, jak mívala jsi ráda smích,
naše láska umělá je na přístrojích.

Udržována naživu jako poslední jiskry naděje,
a doufat, že se ještě někdy usměješ,
když nemáš důvod pro radost,
uvnitř srdce už jen čirá zlost.

A nebo zármutek, však kdo to ví,
dříve jsi tvrdila, že nás nic nezlomí,
a přeci stačilo tak málo k tomu,
aby uvrhli jsme naši lásku do okovů.

Tak zbytečné nyní jest pokračovat dále,
ikdyž zachránili jsme ji málem,
pomalu umírá a je to naše vina společná,
ta vidina kdysi mlhou, avšak nyní - skutečná.























Kam dál