Nikdy neváhej s tím, co chceš udělat.
V budoucnu totiž může přijít den, kdy budou všechny tvoje šance pryč.

Cesta za kamenem mudrců

Čtvrtek v 17:21 | Anielik |  Download
Pro případné zíjemnce dávám ke stažení cestu za kamenem mudrců ve své původní verzi i se všemi obrázky.

Ke tažení zde

 

Část osmá: Kouzlo lásky

Čtvrtek v 17:17 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
Otevřela jsem pomalu oči. Chvíli jsem nevěděla, kde jsem, ale jakmile jsem zjistila, kdo mě drží v náručí, do očí mi vhrkly slzy a já ho rukama pevně objala. "Taky jsem neměla odvahu Ti to říct. Že Tě miluju." Zašeptala jsem potichu. Matt zvedl hlavu. "Anilko?" hleděl na mě jako na zázrak. "Ty žiješ!" vykřikl šťastně a přivinul mě k sobě ještě pevněji.

Část sedmá: Oběť přátelství a lásky

10. února 2018 v 17:00 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
Latina mě ani Mattovi nedělala problém, vzhledem k tomu, že jsme se ji učili už od prvního ročníku jako součást latinského kroužku. Takže přeložit knihu bylo vcelku snadné.
 


Část šestá: Síla vůle

6. února 2018 v 16:55 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
Nyní jsme měli projít skutečnou zkouškou. Došli jsme na konec celé té dlouhé, temné chodby, kde se nacházely dřevěné dveře. Do bílého dřeva byly vyřezány runami různé ornamenty a nápisy. Ani jeden z nás však nebyl tak dobrý, aby nápisy rozluštil. Tak daleko jsme v předmětu Starodávných run ještě nebyli.

Část pátá: Vědění je síla

3. února 2018 v 16:51 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
"No paráda, co teď?" podíval se na mě Matt se zdviženým obočím. "Nevím, ale říkal, že máme jít ke dveřím na konci chodby, takže bychom už nejspíš měli vyrazit, ne?" opáčila jsem a pokrčila rameny, načež jsem se vydala ke konci chodby, ve které stále hlasitě odfukoval drak. Matt se na mě jen podíval kritickým pohledem. "Víš, jak to dopadlo, když jsme se vrhli do prvních, velkých dveří…" poznamenal tiše, při čemž jsem se zasekla a otočila se k němu. "Ale jinudy se odtud nedostaneme, musíme dál." Pronesla jsem se značnou lítostí ve tváři a vydala se pomalu ke dveřím, ovšem už více sklesle, než předtím.

Část čtvrtá: Síra a plameny

30. ledna 2018 v 17:43 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
Prošli jsme oba kamennými dveřmi a ocitli se v další chodbě. Tentokrát odkudsi vyzařovalo měkké, oranžové světlo. Místnost byla prázdná. Doufali jsme, že jsme už u cíle, avšak opak byl pravdou.

Jak jen může

29. ledna 2018 v 17:31 | Anielik |  Kde jsi byl, když se svět přestal točit
Miluji Tě jak jen může
žena milovati muže,
avšak když mě ráno opouštíš
pocit mám, že už se nevrátíš,
že jsi tady ani nikdy nebyl,
žes mou duši nenapravil.
Pocit mám, že napraviti můžu
všechny křivdy provedené mužům,
Jako kdybys nikdy neexistoval,
jediný muž, jenž nikdy neprotestoval.
Ta prázdná místa, ikdyž jsou tvoje,
hledím do oken a myslím si svoje,
žádná činnost tohle nezažene,
a láska, kterou prkazuješ ženě,
občas nechává mne na vážkách,
ale po všech překonaných překážkách,
stačí pár gest, abych byla si zas jistá,
a v mém srdci samá nová místa,
která odkrývají tvoje činy,
co umíš ty, nedokáže nikdo jiný.
S tebou vše jako kdyby poprvé bylo,
co mé srdce nikdy nezažilo,
ačkoliv už pokus je to druhý,
překonat se snaží mnohý,
avšak marně, stejně stále krásné to je,
a nikdo jiný nikdy nevyhraje,
dokud při mne státi budeš,
snad nestane se, že někdy zapomeneš,
pak i já tu státi budu,
odhánět tu všední nudu,
a i při tobě budu stále stát,
dokud ty mne budeš milovat.


Když se mosty a ženy rozpadají

28. ledna 2018 v 1:46 | Anielik |  Spontánní kecy
Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, jestli jsou muži silnější než ženy a nebo jsou to ženy, kdo má prvenství v síle. Upřímně, všehny ty řeči o porodních bolestech a výchově dětí, jsem nikdy nebrala vážně. Chci říct, takovéhle řeči občas lidé mají, ne?
Nejsem chlap a nemůžu posoudit, jak to chlapi mají, jestli jsou silnější, nebo toho vydrží víc, nebo jestli je opravdu skolí jen rýmička, ikdyž vím, že muži city mají a nemají jich málo - i tak občas musí být žena ta silnější.
Jaké to je, když můžete napravit jednu věc a dostanete druhou šanci, ale přitom si uvědomíte, jak moc jste pokazili jiný vztah?
Víte, občas když přítel odjede a není doma, v ten moment mám občas pocit, že jsem úplně prázdná nádoba, mám v hlavě prázdno a hlavně v noci nebo k ránu, cestuji časem, vedu konverzace s lidmi, usmiřujeme se, vyříkáváme si věci, s některými lidmy přicházím o možnost být v kontaktu - dlouhodobě, někdy krátkodobě, mosty padají, věci se ujasňují a já si připadám rozebraná na nejmenší kousíčky, jako kdybych snad mohla něco napravit.
Ale člověk se nemůže rozdělit, nebo naklonovovat, aby dal každému ze sebe kusíček a cítíl se šťastně, že všechny uspokojil a všechno napravil. Takhle to bohužel nefunguje.
Na každý vztah existuje správný čas. Kohokoliv jsme kdy chtěli mít, toho přeci mít můžeme. Jednou, ne hned ale časem a vím, že se mi kolikrát poštěstilo ironií osudu, že jsem tu možnost měla a tentokrát uspět, ikdyž jsem předtím byla odmítnuta, ale člověk už je v tu chvíli dávno zaměřen na jiný cíl.
Cíl, který mě pomaličku chvílemi rozkládá a chvílemi zkládá dohromady, jako puzzle, které si oblíbíte a skládáte stále dokolečka.
Vlastně je můj přítel jediný, kdo mě nutí ke klidným citům, ke vší té trpělivosti, důvěře v lidi a to, že vše není hned černé. A i přesto je to občas těžké a musím si v duchu přípomínat, že mám být trpělivá a ačkoliv jsem po všech dnech práce a všeho neskutečně fyzicky i psychicky unavená, tak stejně udělat tolik věcí. Uklidit, uvařit, o vše se postarat a ještě se tvářit šťastně, spokojeně a plná energie. Víte, někdy mě vyčerpává jen ta přetvářka. Ale v duchu snad ani nechci aby ji prohlédl.
Ale přeci jen mě tento vztah naučil komunikaci, všechno říkat, psát, o všem mluvit a dělat to, čeho bych pak mohla litovat, kdybych to neudělala. Prostě mluvit. A ono to funguje. Možná se na chvíli cítíte hrozně, možná občas potřebujete vhodnou příležitost a dusíte to v sobě, ale po nějaké chvíli se vám prostě uleví.
Možná jen mám strach, že všechno se všemi nestihnu napravit, ani si to vyjasnit. Hlavně se bojím toho, že někdo nebude komunikovat - a nejvíce toho, že ten někdo, bude ten nejdůležitější, co mám.
Mosty je přeci jen důležité stavět a ne bortit a lidi je třeba dávat dohromady a ne rozebírat až do morku kostí.


Část třetí: Hádanka

25. ledna 2018 v 16:40 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
"Tak tedy naslouchejte mému hlasu, hádanka jen třikrát zazní, jinak by váš život náhle zhasl, zůstanete zde už navždy." Začala Sfinga svými prvními verši, než konečně přistoupila k hádance.

Část druhá: Hadí jazyk

22. ledna 2018 v 12:47 | Anielik |  Cesta za kamenem mudrců
Zatlačila jsem do dveří, ale nic se nestalo, byly zřejmě zamčené. Otočila jsem se tedy na Matta. "Otevři je, já Ti posvítim." Naznačila jsem rukou, ve které mi svítila hůlka, směrem ke dveřím. "Notak, Anil, ty dveře jsou zřejmě zamčené z nějakého dobrého důvodu, jsi si fakt jistá, že chceš vědět, jaká hrůza čeká na druhé straně…?" vrhl ke mně prosebný a zároveň i nejistě nedůvěřivý pohled.

Kam dál